Čím jsme jedineční

Učíme rodinnou terapii dlouho, někteří už dvacet let, a všichni ji ještě déle praktikujeme. A  dál se učíme tím, jak učíme a jak praktikujeme rodinnou terapii a jak se spolu o tom bavíme a dohadujeme. A také spolu léta kamarádíme.

Rodinnou terapii jsme nikdy nepojímali jako proces, ve kterém je rodina opravena působením terapeutů, kteří na rozdíl od laiků vědí, co je správné a špatné. Jde o hledání spolupráce mezi rodinou a terapeutem nebo terapeutkou, cíle a prostředky se rodí ve společném setkání a rozhovoru. Role těch, kdo mají na starosti vzdělání, trenérů  a lektorů, je především vytvářet příležitosti k učení: podstatná je otevřenost novým pohledům, naši frekventanti se učí nejen tím, co slyšeli od lektorů, ale i z toho, co slyší od svých kolegů, učí se tím, jak souhlasí a nesouhlasí, jak mohou začlenit nové dovednosti do svého osobního stylu. Vážíme si dialogu jako zdroje našeho dalšího směřování. Lidé se učí hlavně když je to baví a tak se snažíme takovému prostředí napomáhat. Chceme také být jako lektoři a trenéři účinní, od frekventantů čekáme vedle aktivní účasti také domácí práci.    

Frekventanti ovšem také objevují, jak nové myšlenky a pohledy rezonují s jejich jedinečnou osobní zkušeností, názory a pocity. Osobní zkušenost tvoří součást všech tématicky zaměřených dní tříletého programu, některé dny se převážně obracejí k emočně intenzivním tématům, příběhům orientačních rodin frekventantů a k možnostem nového porozumění těmto příběhům.

Systemická terapie se zabývá významnými vztahovými systémy, těmi mohou být sice i jednotlivci a dvojice, často ale jde o rodiny s dětmi. Terapeutům a trenérům, kteří jsou zvyklí na dospělé klienty a klientky, hrozí, že komunikace při terapii bude ve výlučně „dospěláckém“ stylu a v rodině s dětmi se bude mluvit spíš o dětech než s nimi. Plnohodnotnými účastníky terapie však mohou být i předškolní děti, jen je třeba s nimi umět mluvit. Zde je IRT P ve výhodě – hlavní vyučující trojice získávala svou základní profesionální zkušenost na poli dětské psychiatrie a psychologie.

V rodinách nejsou jen děti a dospělí, ale také muži a ženy, dívky a chlapci a především názory, zvyklosti a měnící se očekávání, které se k otázkám genderu vážou. Jsme přesvědčeni, že je důležité, aby se terapeuté a terapeutky učili tuto dimenzi vnímat a zacházet s otázkami, které přináší – nejen tam, kde jsou výslovně zmíněny, ale i tam, kde jsou skryté. Gender  se promítá do způsobů komunikace, jazyka, chování členů rodin a jejich nároků a závazků vůči ostatním. V IRT P si dáváme záležet na tom, aby byl těmto otázkám věnován dostatečný prostor jak v samostatných lekcích, tak při projednávání různých jiných témat.

Rodinná terapie není jen aplikací abstraktních teorií, ale i řemeslem v dobrém slova smyslu či uměním. Proto se snažíme umožnit frekventantům, aby se učili jako v renesanční dílně Leonardo od Verrocchia a Tizian od Giorgiona: mají příležitost sledovat živou práci s rodinami, ve formátu „reflexivního týmu“ se jí přímo účastnit.